New blog, new life… kecy. Samozřejmě jen new blog (klep klep klep). Změna proběhla pouze a jen proto, že se mi z nějakého blíže nespecifikovatelného důvodu omrzel tumblr, a když jsem jednoho večera aktivně prokrastinovala před televizí, spíchla jsem tohle (“spíchnutí” spočívalo ve dvouhodinovém vybírání pěkného přednastaveného appearence tématu).
Mám tu tři kategorie: “píšu” jsou mé tradiční “milý deníčku, svět je na mě zlý a jsem tlustá” výlevy. A teď bacha: “fotím” a “běhám” tu není proto, že bych ve skutečnosti fotila a běhala, ale protože chci začít fotit a běhat. A že “pořádně nahlas to vytroubím do světa a pak se na to nebudu moct vykašlat, protože bych ze sebe udělala dacana” je hned po “Karl Lagerfeld mi řekl, že když zhubnu třicet pět kilo, půjdu na pařížském fashion weeku přehlídku Chanelu” nejlepší motivace k jakýmkoli činům, rozhodla jsem se mé pokroky, respektive neúspěchy písemně a akribicky dokumentovat.
A ano, když teď kliknete na ty kategorie, tak se většinou nic nezobrazí, protože tam ještě nic není. Will keep you posted.
Kromě focení a běhání samozřejmě dělám i jiné věci, například psaní diplomky nebo pokoušení se ovládat práci se sbíječkou, cirkulárkou a motorovou pilou, ale to je na dlouho a o tom jindy. Just FYI, od včerejška umím zapojit a ovládat hydraulické nůžky (takové, jakýma hasiči vystřihávají po nehodě lidi z aut), což je dovednost, která mi bude v budoucím životě nejspíš stejně užitečná jako fakt, že vím, jak se španělsky řekne násada od smetáku (el palo), ale co my víme, že ano.
Proč extra kategorie na focení a běhání: běhání, nebo teda jakýkoli pohyb, si už pět let pravidelně dávám jako předsevzetí. Loni už jsem něco uběhla, což je pozitivní (i když mi to tenkrát tak nepřišlo), ale teď přes zimu jsem na to kašlala a zase mám pohyblivost obézního sněhuláka. Detaily detailně zítra. Focení: mám (velmi dobrý) foťák, ke kterému jsem přišla jak slepý k houslím, plus jeden extra starý foťák, který děla reálné fotky instagramové kvality (viz nahoře), a vím, co to znamená clona a ISO. V dnešním světě by mě tyhle atributy opravňovaly k tomu, založit si facebookovou fanpage “Zuzi Photography” a spamovat vám zdi neostrýma, kompozičně zaostalýma fotkama s kulatou černou vinětou (beze srandy, zkuste si na fb zajít do nějaké skupiny hobby fotografů a koukněte se, kdo všechno si o sobě myslí, že umí fotit, a jak se tím chlubí), ale že jsem ještě v minulém století narozená stará škola, pokusím se to první naučit. Samozřejmě, že očekávám, že nejpozději v roce 2015 budu stejně dobrá a známá jako Annie Leibowitz, ale to je snad jasné. A kromě toho teda uběhnu maraton.
Takže tak. Dobrou noc!
Cáklá v Cáchách 